Mluvit spolu živě

Jak spolu dnes mluvíme?

Jsme naučení, že komunikací s druhým člověkem můžeme něco získat. Učíme se to ve škole, na různých kurzech: „Jak mluvit, abychom získali… uznání, sympatie, prodali…“.  Říká se tomu komunikační strategie. Ne, že by na komunikačních strategiích bylo vše špatně. Hodně nás naučila. Mluvit srozumitelně, zřetelně, nahlas, jasně a pochopitelně. Spíš jde o to, že komunikace tak jí běžně známe nám už nestačí. Proč?

Protože záměr definuje cestu a tím i  cíl. 

Co zaseji to sklidím.

A jak to vypadá dnes?

Komunikace, se kterou se dnes běžně setkáváme v médiích a  téměř všude kolem nás, je bitevní pole, na kterém se utkávají  soupeři a přetahují se o moc.

Proč to tak většinou je?

Protože cílem je  často vyhrát, být lepší, ukázat slabinu druhého.  Protože taková výhra přináší naší osobnosti libý pocit uspokojení. „To jsem mu to nandala“. „Nestačil ani otevřít pusu“. „Hltali každé moje slovo“. „Natřel jsem si je na chleba“.

No, a co je na tom špatně? Vždyť vyhrává ten, kdo dokáže svůj názor lépe obhájit, kdo je lépe na  názorový střet připravený. 

Jádro pudla je už v použitém obratu „názorový střet“. Jdu se s někým utkat. Zvítězí ten lepší. Tento způsob komunikace přestává fungovat. A co dělá současná společnost, když něco, na co je zvyklá přestává fungovat? No přeci nařídí, aby to zase fungovalo! Jak se to dělá v případě komunikace? Zakážeme tu „špatnou“. Zakážeme strach. Zakážeme o něm mluvit. Budeme korektní. Korektní komunikace vydá na další samostatný blog. Pojďme tedy dál.

Boj o hodnotu, energii

Když argumentuji s cílem přesvědčit druhého o své pravdě – jde mi ve skutečnosti o hodnotu druhého člověka. Chci si přivlastnit  kus jeho hodnoty.  Je to boj o energii. To je ten libý pocit, který zdánlivě občerstvuje naší osobnost, když „vyhrajeme slovní bitvu“. Proč zdánlivě? 

Protože o hodnotu bojuje a chce jí druhému vzít jen ten, kdo vlastní hodnotu ve skutečnosti nemá. 

Jak tedy mluvím, když jsem si vědom síly slova a vlastní hodnoty?

Mým záměrem je vždy společné dílo. Ať se jedná o cokoli. Přicházím do debaty s druhým člověkem v otevřenosti a chci se opravdově dozvědět jeho názor a nabízím ten svůj.  Ne kvůli výhře, ale proto, že mým  záměrem je společná tvorba pro dobro nás všech. Když se sejdou takoví debatující představí si mezi sebou v kruhu společné téma, dílo, projekt a tuto společnou věc opracovávají k dokonalosti, která je možná v daném okamžiku.  Tvoří, spolupracují, klidně se vzdají svého názoru, když vidí, že společnému dílu prospívá více pohled druhého člověka. Obrazně řečeno, když vidím, že je lépe použít dláto než sekyru, tak proč bych na ní trval?

Co nám dává živé slovo? 

Při takové debatě zaplaví zúčastněné vlna energii a inspirace takové síly, že  porovnávat ji s výše popsaným libým pocitem, vyvolá akorát tak shovívavý úsměv na tváři.

A když si připomeneme, že záměr definuje cíl, tak můžeme porovnat záměr komunikace, která vychází z boje o hodnotu a z živého slova, která vychází ze spolupráce, sounáležitosti a vědomí rovnocennosti.

A to je moc a síla živého slova, které dostává prostor v naší společnosti, abychom se mohli posunout dál.

Pokud se chcete dozvědět víc, těším se na vás na některé z přednášek nebo na připravované Akademii živého slova.

Nechť vládneme slovem moudře a odpovědně pro dobro všech.

Lucie