Něha a slabost

„Zdrávi, kdo změkčují, co uvnitř je tvrdé, obdrží fyzickou svěžest a sílu z vesmíru.“ (Aramejský Otčenáš)

Tento text píši jako oslavu něhy, slabosti a křehkosti a  taky k MDŽ ženám i mužům.

Přijetí slabosti nám otevírá dveře k něze, která je Živou Vodou. Básník by řekl, proč rovnou nezvolit jiné slovo – jemnost nebo měkkost? Protože v realitě našich životů se potkáváme se slabostí. Je na ní takto nahlíženo. My na sebe nahlížíme jako na slabé. Nestačí tedy na slabost hodit obal s nápisem jemnost a mít za to, že „jsem v ženské energii“. Je třeba svou slabost ve všech významech uvidět očima něhy a přijmout do svého srdce. Někdy je slabost lépe rozpoznatelná a někdy se skryje hodně mazaně. Taková slabost, aby nebyla poznána na sebe bere oblek arogance, síly (všechno zvládnu a nikoho nepotřebuji). A také hrdosti – to je kamarádka z nejtvrdších obleků.

Cesta na dno slabosti  vede skrze krunýře hrdosti, arogance, viny a oběti. Vede skrze hromady bolestí a bolístek až už je to tak neúnosné, že složíme zbraně a prostě zůstaneme se slabostí. Sedíme takhle na dně sebe sama a společnost nám dělá jen slabost. Náhle jsme nazí. Jen tak. Bez obalu. Naprosto zranitelní. Zůstaneme-li takto se sebou dostatečně dlouhou dobu v Tichu – probudí se v nás Něha. Laskavost. Největší síla ve vesmíru. Síla, kterou tvrdost převálcuje a potlačí, ale nikdy nezničí. Síla, která na nás v našem nitru čeká věky. Síla, která tvoří v moudrosti pro naše nejvyšší dobro.

Jak v sobě tuto sílu najít? Jak ji podpořit? Dáváním něhy a laskavosti sobě i druhým. Když se na nás někdo oboří – můžeme skrze slupky a krunýře zahlédnout jeho strach, že bude prohlédnuta slabost a dát mu něhu. Někdy stačí jen pomyslet beze slov, někdy přijdou slova. Něha používá slova ano i ne. Je to umění, kterého se naše pečlivě budované krunýře bojí ze všeho nejvíc a udělají vše proto, aby síla něhy nebyla použita.

Že je to postavené na hlavu? Ano, je.

Představte si obraz krunýře jako pečlivě budovanou larvu motýla. Kdykoli budoucí motýl dá sílu světlu uvnitř larvy – krusta larvy se více a více rozpadá. Ztotožníme-li se s krunýřem larvy zažíváme bolestné umírání a strach ze smrti. Ztotožníme-li se se světlem v hlubině srdce a s něhou a úctou hledíme na rozpadající se larvu, která už posloužila,  zažíváme klid. Je to samozřejmě velmi zjednodušený pohled, protože bez ztotožnění se s tělem a zažíváním bolesti by nebylo tahu do středu srdce a zažívání blaženosti. Je někde konec? Možná je třetí stranou mince pohyb bez prudkých výkyvů nahoru a dolů. Tichá radost spojená s pohybem po hrotu mince…

Jak prakticky?

Naštve vás muž nebo žena – něco vám vyčítá. Cokoli. Zaměřte se nejdříve na Laskavou Moudrost v sobě a uvědomte si sílu něhy. Někdy je dobré se na chvíli vzdálit. Pozorujte své myšlenky typu: „Nenechám si to líbit. Musím se bránit. Musím argumentovat. Musím dokázat svou pravdu atd. …“ A NEDEJTE NA NĚ. Jen je pozorujte. Jednoduše – buďte zticha. Nejdříve ošetřete sebe – dejte laskavost a něhu svým pocitům, nepovažujte je za neoprávněné. Pošlete jim něhu. Jste-li ošetření a tedy v klidu – můžete reagovat něžně a svou něhou pomoci druhému, aby si zhojil rány. Poznáte, že se to děje. Když se druhému hojí rány, hojí se i nám. Zní vám takový návod nereálně? Je jen na vás zda vyzkoušíte a kolikrát, protože počítejte samozřejmě s tím, že ne vždy se zadaří udržet se v sobě. Za ta léta naše pečlivě budované obleky vědí jak na nás. A připravte se také na to, že něha nás může vést zcela jinými cestami než jsme zvyklí – například dát za pravdu druhému, i když víte, že jí nemá, nebo poděkovat za příležitost a říci v klidu, že této nabídky nevyužijete.

I tomuto tématu se prakticky věnujeme na Cestě Růže. Můžete se k některé přidat zde

Přeji každému z nás ať tichá radost prozáří naše životy.

Lucie