Nejkrutější jsou ti nevinní

Nehledejme dokonalost nažehlených panáků z věhlasných univerzit, kteří nesnesou jiný názor než je ten jejich a poučme se z vlastních poklesků a viny, kterou si každý zralý člověk prošel.

Protože jak řekl Bert Hellinger: „Nejkrutější jsou ti nevinní“.

Ti, které ještě okolnosti a nastavení jejich osobnosti,  nedonutily se smočit v realitě života. Často jsou to mladí nadšenci, zatím bezdětní, kteří křičí:

„Dejte na pranýř všechny, kteří se kdykoli od svého narození něčím provinili!“.

Nevědí totiž, že potkání se s vlastním selháním, stínem, s vlastní vinou, je cesta k nesouzení, pokoře a porozumění druhým. Cílem a cestou není dokonalost, ale přijetí sama sebe úplně se vším a tím i přijetí života takového, jaký je. Poučení se z vlastních chyb a provinění. Procítění, že vlastní selhání v sobě již obsahuje trest a tím je pocit viny. Teprve až odpuštění sobě sama a vystoupení z viny nám umožní uvěřit v možnost nápravy a růstu sebe i druhého člověka.

Teprve pak opustíme cestu: „Bijte je, jsou horší než já!“, a nastoupíme cestu: „Věřím, člověče, že i v tobě je moudrost, která tě vyvede z cesty sobectví a tím i viny, protože jsme v tom spolu já i ty“.

Jinak skončíme tak, že se vzájemně budeme trestat za čím dál menší prohřešky, až se budeme bát mluvit, cítit, projevit jakoukoli emoci. Stanou se z nás bioroboti bez kořenů, bez vlastní identity, bez rodiny a podporujícího okolí, které nás vede cestou odpouštění a sounáležitosti.

Komu to slouží?

Slouží to těm, kteří chtějí, aby lidé zůstali svázáni vinou a strachem. Tak jsou totiž imunní vůči spolupráci a sounáležitosti a ve svém strachu a bez vědomí své identity, svého rodu, svých kořenů, své rodiny, která je vždy podpoří, velmi snadno ovladatelní.

Tohle chceme pro své děti?

Dejme sílu moudrosti v každém z nás, protože jsme jedním tělem, jedním srdcem, duší i duchem a tak se nás týká bolest, vina, radost i probuzení každého člověka.

Lucie

Komentáře